SMYSLUPLNOST ANARCHIZMU
- Jsou Plody Chutnější Vynaloženého Úsilí ?!

Anarchizmem klidně nazvěme jakoukoliv formu boje za lepší budoucnost, ne jen boj proti vládcům a jejich řádům, neboť i ten nejobyčejnější člověk mé v přírodě výjimečné postavení - je nadřazen nad ostatní tvory. Z toho plyne poučení, že největśím nepřítelem člověka je zase jen člověk. A také z toho vyplívá, že člověk má něco, čemu se ostatní tvorové nevyrovnají. Jako vše v srdci živé Přírody, vzpurné dcery fyzického Vesmíru, je i lidské počínání všeho druhu odvislé od jeho potřeb, potřeb síly - chce-li tvor v přírodě žít musí jiné stvoření ( poživatelné ) zabít... Chce-li energie tvořit, musí se obnovovat. Na tomto principu ať už jakoukoli formou se zakládá i vývoj toho kterého druhu. Všichni se z kdovíjakého důvodu snaží za každou cenu přežít a v tomto konkurenčním boji ( alespoň ) na chvíly stát na vrcholu evoluce - nejvíce žrát a být nejméně žrán.
Na tom není nic divného, je to přírodní zákon, přirozená nutnost, Přirozenost. Ovšem u člověka se evoluční síly vyhrotily do nové vzurné formy bytí - sebeuvědomělé formy existence. Člověk jako nikdo jiný si uvědomuje okolní svět a sebe v něm. Vědomí mu též umožnilo adaptaci v prakticky každé oblasti, každé době. Stal se ( téměř ) neomezeným pánem přírody, ačkoliv je na ní stále závislí ( je stále její součástí ). Člověk také jako žádná nám známá forma života si uvědomuje bolest druhých, a je až chorobně přecitlivělý. Přesto však jeho vědomá a svobodně se rozhodující vůle, jen z řídka či neochotně se podrobuje ohledům na jiné. Jak to !?
Zdá se, že i přes obrovské nadání člověka co do druhu, zůstává v podstatě jen slabým hloupím zvířátkem, které je vybuzeno z letargie až poté, co jej k tomu okolnosti donutí. Tedy, ač má nedozírné možnosti, nestojí mu sami od sebe za tu námahu. Bylo však mezi lidmi i pár takových, kteří na tento fakt přišli a - podle svého založení - z něj vyvodily závěry, o tom jak má člověk vypadat k světu. Nebyly až tak neúspěšní, svých fanoušků našli zejména náboženští myslitelé až běda! Málo však takových, kteří by jejich myšlenky skutečně plně chápaly a chtěly se jimy řídit samy ze své vůle. Opět to byla snaha vyrovnat se se svým sociálním okolím, které bylo řízeno silným vůdcem, než-li touha naplnit své lidství... Přesto však vzpoury lidského ducha proti přežitku nízkých pudů vztoupily do dějin a změnily tvář světa. Málokdy byly oceněny, jen z řídka byly pochopeny a téměř nikdy se nestotožňovaly s formou vlády ve společnosti! Proč ale?!! Jsou plody myšlení ( toho zdroje všech ideí, filozofií i mysterií ) skutečně tak slabé, tak napadnutelné, že zůstávají ve stínu moci - archetypu síly ? Nebo jsou výdobytky jednoho ducha tolik cizí duchu jinému? Na to druhé už dnes můžu s klidným svědomí odpovědět, že nikoliv. V podstatě jsou jen dva archetypy lidského myšlení, egoistické a altruistické, které se však vždy nesnášely namísto, aby tvořily harmonii. Platí to dokonce i o filosofiích staré Číny - Taoismu a Konfucianismu, obě tak mistrné a přesto jednoduché, nenašli však k sobě cestu ( podle pramene v knize Tao te ting to byla chyba ze strany mistra Lao, prvního taoistického myslitele ). Většinou totiž bývá nezájem na druhé straně, těch 'vypracovaných osobností'. Ale kdo ví, třeba se během věků zménil text...
Skutečnost dneška je taková, že v našem evropském kolektivním vědomí se nachází jak pojem ( a vůle k ní.. ) svobody jednotlivce, tak i celkem jasné pojetí dobra a zla ve společnosti ( z toho vyplívající závazky jedince k ostatním ), přesto však ideální spojení obou není dosud naplněno.. Jak to !!?
Smím-li předložit své osobní hypotézy, pak mám za to, že obě tyto hodnoty se nalézají právě a většinou pouze zde, v kolektivním vědomí - v psychické rovině lidského vědomí, které cítí co je "normální" pro lidskou bytost, cítí zkrátka "ducha lidstva" - a nikoliv svůj vlastní rozum a jeho závěry ! Toto je onen kámen úrazu lidské všemohoucnosti i omezenosti. Vždy a ve všech dobách byl neporazitelný lidský duch - rozum, odkázán na závěry těch nejmoudřejších a podroben těmi nejsilnějšími. Dokonce i dnes, na prahu nového věku, tomu není jinak. Jen se naštěstí změnila míra vzdělanosti, povinná školní docházka ( nudná a protivná, navíc i mnohdy nespravedlivá ) a mediální informovanosti obyvatel ( též zkreslená požadavky právě vládnoucího systému ). Ale hrubý dojem zde přesto je, uvést jej však v život plně realizovaný je závislé na množství energie, je závislé na vynaloženém úsilí každého ze zúčastněných... ! Ano, duch lidstva bude takový jaký bude průměr ze všech jednotlivých duchů...! A každý jednotlivý duch bude takový jaká bude vůle k vědomí... a to bude záležet podle všeho na potřebách jedince ( jeho zkušenosti ) či na tom, co jim nařídí síly zhora ( zejména tedy ty vládnoucí nebo ty užitečné ). Nikoliv však na spontání vůli jedince, Globální myšlení stejně jako jakákoliv jiná filosofie vrozená není, jen vůle k životu čili si jej užít... Z toho plyne, že můžeme buď čekat až to všichni pochopí jednou pro vždy ( na Apokalypsu ) nebo jim to do hlavy narvat násilím... pokud ovšem nezvolíme raději smíření se s osudem a nenecháme zapomenout všechno, čeho jsme dosáhly jako lidstvo. To se naštěstí nestane, to je výhoda toho, že ti na hoře si váží toho, že jsou nahoře a tak znají pravou cenu lidského vědomí. Ovšem většinou jen ze svého sobeckého pohledu, pokud je síla ducha nepřiměje, těch dole, těch hloupých a nevzdělaných si neváží stejně jako vlastně ničeho kromě svého bohatství. Aby jej však zachovaly, musí se přece jen rozdělit o své poklady, jsou to však almužny. Zvláštní, opravdu zvláštní, je lidská pohodlnost... jedny vede k závislosti na těch, kteří ji umí překonat, aby se dostaly výš - a druhé zase, aby bezostyšně drancovaly a vykořisťovaly všechny a všechno. Přitom jde pokrok vesele dál a dál a těch několik idealistů, kteří od Přírody mají dar inteligence a od "boha" beznadějnou bídu, co se čas od času pokusí něco na tom světě změnit - uspořádat revoluci (re-evoluci), a věří svým ušlechtilým ideálům a nechápou jak to, že je ostatní nechápou, zůstává jen ve stínu dění... vždy se však dočkají, a jejich úsilí vždy naroubuje další plodnou větev na Strom Života Lidstva... a upadnou do bezvýznamnosti až do dalšího zlomu dějin! Snad se jednou i oni dočkají skutečně hodnotných plodů a ona strom bude již navždy plodit sladké ovoce, ovoce dosaženého lidského vědomí.

Bude to doba slavné epochy lidstva kdy Magie vytryskne proudem, aby korunovala vládkyní Harmonii spojení lidské individuální Svobody rozvinuté osobnosti a ušlechtilých hodnot vycházející z lidského Citu, odvěkých sil lidského Chaosu - doposud spolu soupeřících, snad se tak poznávající navzájem, nyní však tvoříce silný a krásný svazek souladně se doplňující... Tehdy se Dílo vyplní a Moudrost nám zavládne, každý sám rád pochopí a učiní vše, aby Dílo trvalo, a tam kde se jeho možnosti zastaví, bude stát s respektem a přesto hrdý. Každý ustoupí silnější Pravdě, každý ji bude znát... a každý s tou mocí lidské Magie, síly lidského ducha bude zacházet tak, aby byla čistá, nezneuźitá.. Tehdy se každý bude moci stát králem, neboť Moc a Pokora splynou v Rozumu Anarchie.. každý bude znát svá práva a kde končí jeho libovůle. Ta doba je tak blízko... a přece je nedosažitelná! Proč ale !!!?

Všichni ji totiž cítí... je v našem kolektivním vědomí, v našem srdci pevně zakořeněna... ale je jen tam! Někteří o ní alespoň ví, jen málo je ale těch, kteří ji však dokáží vyvolat !! Je tak blízko, že se ostatní jen smějí, neschopni uvěřit. Ač je totiž blízko přeci jen čeká na světlo z lucerny Poznání.. a její vysvobození..! Nevěř tomu, že jsi svobodný! V přírodě je svobodný jen ten nejsilnější! Jsi ty ten nejsilnější? A kdo tedy? To co tě povznáší ku světlu pravdy je jen tvá vrozená inteligence, ale to co cítíš je jen dojem z lidského rodu. Pravda tobě tak svatá se ztratí, nebudeš-li ji rozvíjet, nebudeš-li ty ta vtělená pravda! Pokud se budou rozvíjet jen ty altruistické hodnoty, nebo jen ty egoistické, nebude pravda schopna konkurovat lepším.. naopak bude zanikat a mutovat! Jen tím, že nedovolíš komukoli, aby se nad tebe a tvou Pravdu ( anarchistickou samozřejmě, vole ) dokázal svým úsilím či lstí dostat bude tak kouzelná, magická... A ty to nedovolíš!!! Ty budeš dělat vše pro to, aby ty jsi byl(a) ten/ta nejsilnější!! a nejkrásnější!! Nejpřitažlivější pro své nitro vyplněné jen těmi nejroztomilejšími hodnotamy, které může příroda nabýdnout.. láskou a laskavostí, ohleduplností a mírumilovností, atdatdatd... a nejpřitažlivější pro svou neotřesitelnou pozici, pro fenomény dokonale fungující společnosti, pro neporazitelnou obranyschopnost a pro své kulturní bohatství! A to je práce nad síly jednotlivce, a přesto právě u něj leží základy!! Nidky nezapomeň, že každá velká pravda chce být uctívána ( chce být ustutečňována ) a proto musí být rovna s každou stávající pravdou!! Nemusí být kdovíjak cennou, jen nesmí být ubohou! Každá její část ať je podložena tvým úsilím mít to, co tvoří sílu silných, a krásu krásných. Nepřehlédni nic a nikoho, co je dobré vezmi co je zlé toho se varuj a na to ostatní prostě nehleď ve jménu tvé pravdy.

Všimni si, že altruizmus zpravidla oslabuje a egoizmus zpravidla otupuje. Také si všimni, že obojí jde jen těžko rozvíjet zároveň, je zkrátka nutné jít cestou takovou, jenž odpovídá součastnosti. Ne opravdu nechci po nikom aby se obětoval pro Anarchii... a nic z toho neměl! Stejně ale neuznám nikoho, kdo tak vehementné prosazuje svou (pro něj) skvělou pravdu a není schopnen ji udržet na vlastních nohou! Ano, jsem nanejvýš spravedlivý, snažím se o to. Kritizuji i ty jenž pro samou lásku zapoměly milovat i ty jenž pro svou dokonalost zapoměly na ostatní. Kritizuji hlavně sám sebe!

Avšak celý svět je pouhá hra, i naše Anarchie je svět a život v plné zábavě.. zde se konečně dostavám k úvodní myšlence.. zda to co děláme má nějaký smysl, či jen házíme perly sviním...
Jak jsme se teď bavily o Anarchistické Magii, o její principech či jednom jediném principu, je jasné, že vyrovnány musí být obě strany rovnice, aby výrok měl platnost. Jestliže obětujeme životní bezstarostnost vyšší pravdě, musíme z toho mít alespoň nějaký prospěch.. Hle jsme u toho přirozeného "zla", jenž na sebe strhává pozornost. Je to však i princip stability, ověřování rozumnosti naší vůle. Prvně tedy musím sám sobě logicky vysvětlit čemu vlastně věrím a pak jde vše samo.. Až do chvíle, kdy přestaneme být spokojení sami se sebou a budeme chtít změnit ne jen sebe, ale i ošklivost světa kolem nás. Každá vyšší pravda touží po moci. Pak tvrdě narazí na vše: hloupost obyčejných lidí, vykurvenost mocných, lhostejnost a nezájem sych přátel a na zlo nepřátel svých nebo své pravdy! A tehdy teprve je nutné pečlivě zodpovědět otázku - Jsou Plody Chutnější Vynaloženého Úsilí ?!
Pro koho vlatně hledáme a tvoříme? Kam a kudy vede naše cesta? Co ji tvoří? Co ji dělí? Možná, že vám to při čtení tohoto textu nepřišlo, ale je to píseň plná smutku - píseň o pravdě, která si přeje žít, ale je odsouzena jen být.....
Nikdo a nic nemá zájem rozvinout naše společné cíle... A společně zvítězit ! Než by se každý měl jen trochu namáhat pro nás - pro sebe, raději bude dřít (pro ně!). Než by se každý měl podělit o společné zisky raději bude sám nemít nic. A to se týká společnosti jako takové ? Či jen hlupáků ?

Dokázal jsem již pochopit, že náš život nemá žádný vyšší smysl. Přesto jsem nedokázal pohrožit se do temných vln sladké nevědomosti prostého člověka. Rozhodl jsem se, že vyšší hodnoty prostě mají vyšší smyslu a to vždy!
Též jsem byl tak bystrý, že jsem pochopil, že od společnosti lidí, těch lidí pro něž je krása takových hodnot navždy ukryta, nelze čekat nic. Ale co jsem nečekal, bylo to že ani underground se svými proudy mi nebude nakloněn. Dnes každého zajímají jen drogy a sex. Už ani ten rockenroll není co býval.
Ale ani to mě nemůže snad zastavit, vede-li mé kroky taková pravda, nezbývá než se zastavit a zamyslet v čem tak veliká Pravda jakou Magie Anarchie opravdu je, učinila chybný krok. Jak to, že právě dnes kdy Anarchie živá a skutečná je na dosah a má sílu hýbat světem, přesto je jenom snem. Či snad naší společnou halucinácí? Chce toho po nás tak mnoho? Že jí (tobě, ty píčo, tobě) ani nedopřejeme ani malé vítězství?
Pokud zde řeším otázku zda-li se vyplácí jít mou cestou, cestou k Anrchii, pak s politováním musím řict, že nikoliv. Je to však cesta přece jen smysluplnější, uvědomujeme-li si, že to co se má stát se stane a alespoň my jsme žily ve světle své pravdy. Možná, že i na chvíli zvítězíme a v počtu dvou či několika budeme stát ve vlastní zemi - v Anarchii. Pak ať třeba Apokalypsa... a k čertu s ostatními, byli to jen hlupáci. Vůbec by mi nevadilo, že lidstvo tu nebude - vadí mi, že tu nebude nic! Ani stromy, ani zvířátka, ani lidské umění a vědění... Jen prach a věčná zkáza bude připomínat místa kde nezvítězila myšlenka Anarchie..

Pro ty co jim to ještě myslí:

"Sám vesmír je anomálie, je bytím v nebytí. Pak příroda, je vzpourou živého vůči neživému. A co rozum? Není to snad vzpoura vědomí proti nevědomosti? A pak vzpoura ušlechtilosti lidského ducha proti ubohosti nízkých pudů? A co teď, co jaká vzpoura je na řadě? A má smysl se ptát, jestli se někdy nějaká vzpoura vyplatila? Jdi do prdele.. a uhni mi, teď zde vypukne vzpoura vzdělanosti proti všemu co jí stojí v cestě! Uhni nulo, nebo tě apokalypsa...!!